*
PRVNÍ SETKÁNÍ
10. 12. 2016
Borek je okrajovou částí České Třebové, kterou kromě průmyslové zóny tvoří i panelové sídliště s levnými byty. Domov převážně sociálně slabších občanů a mnoha romských rodin. Pro mě zjednodušeně "jen" fotogenická krajina.
Když jsem poprvé vyrazil fotit na Borek, měl jsem víc štěstí než rozumu. Prakticky hned jsem upoutal pozornost party mladejch kluků. Chtěli půjčit foťák, předváděli se, blbli a vyptávali se. S přirozeným zájmem a vidinou lehce nevšedního zážitku mne vtáhli mezi sebe, s čímž jsem dopředu vůbec nepočítal...
Nakonec došlo i k očekávané konfrontaci ze strany dospělých, chápal jsem, že se jim to nelíbí a musel jsem odjet. Kluci mne však doprovodili k autu. Bylo vidět, že je to mrzí. Poprvé taky ukázali skutečné city a charakter. Za celou dobu s nimi byl pro mě tento moment nejsilnější.
*
NADĚJE
20 LET
16. 3. 2017
NADĚJE je neziskovou organizací poskytující služby lidem v nouzi v různých sociálních oblastech. Na Borku mají skromné sídlo v jednom z bytů v panelovém domě, spravují a provozují i přilehlé nízkoprahové zařízení pro děti a mládež.
Po mé první návštěvě jsem pochopil, že chci fotit lidi v jejich přirozeném prostředí, to byl celý a prakticky jediný její smysl. Ale do komunity prostě nemůžete opakovaně vpadnout, udělat si pár fotek a zase zmizet. Věděl jsem, že je potřeba vydat se jinou cestou.
Začátkem roku jsem tedy se svým záměrem, příběhem i fotkami oslovil vedoucího místní pobočky Naděje. Bylo mi umožněno fotit v jejich dětském klubu, který jsem navštívil u příležitosti oslav "20 let" od založení. Vyfotil jsem mnoho portrétů dětí (pro rodiče), fotky předal, ale to, co mne přitahovalo bylo venku, za zdmi. Všední opravdová realita mimo dosah a dozor Naděje.
Zbylo pár fotek a jeden velkej
?
20 LET
16. 3. 2017
NADĚJE je neziskovou organizací poskytující služby lidem v nouzi v různých sociálních oblastech. Na Borku mají skromné sídlo v jednom z bytů v panelovém domě, spravují a provozují i přilehlé nízkoprahové zařízení pro děti a mládež.
Po mé první návštěvě jsem pochopil, že chci fotit lidi v jejich přirozeném prostředí, to byl celý a prakticky jediný její smysl. Ale do komunity prostě nemůžete opakovaně vpadnout, udělat si pár fotek a zase zmizet. Věděl jsem, že je potřeba vydat se jinou cestou.
Začátkem roku jsem tedy se svým záměrem, příběhem i fotkami oslovil vedoucího místní pobočky Naděje. Bylo mi umožněno fotit v jejich dětském klubu, který jsem navštívil u příležitosti oslav "20 let" od založení. Vyfotil jsem mnoho portrétů dětí (pro rodiče), fotky předal, ale to, co mne přitahovalo bylo venku, za zdmi. Všední opravdová realita mimo dosah a dozor Naděje.
Zbylo pár fotek a jeden velkej
?
